Samyj chuj / čtvrtá kapitola

24. ledna 2018 v 18:49 | Peter Komjati
Samyj chuj / čtvrtá kapitola

Aktovka o celoživotním dějství

Izrael je úžasná země, ale kibucník se ze mne nestal, i když to byly nejšťastnější měsíce mého života. Dostal jsem dar v podobě jiného pohledu na svět a poznal báječné lidí. Křehkou a přitom tak silnou Sylvii z Ria, Louise z Fortalezy, statného Robina z Goteborgu, búrského jihoafričana Geoffryho, Karin z Austrálie a další šťastné, mladé a svobodné lidi. Žhavé slunce tehdy svítilo jen pro nás. Nikdy na vás nezapomenu mí milí cizinci a tobě Izraeli děkuji.

Do Ostravy jsem se vrátil sice bez šekelu, leč pozitivně naladěn. Už v letadle rozhodnut prosadit se v českém zábavním prumyslu a to nejlíp rovnou jako producent, aniž bych tehdy a ještě dlouho poté věděl, co to přesně znamená.

Vracel jsem se do jiného světa, začala lidová computerizace a doba internetová. Platilo se snad za každou vteřinu připojení a po vsi se rozneslo, že za zahraniční stránky se platí mezinárodní roaming, čili jsme všichni fičeli ryze na českém pornu. Byly to časy celonárodní onanie a závratných faktur od šmejdů, kterým dodnes říkáme operátoři.

První kapela, které jsem dělal manažera se jmenovala přiznačně Pohon na můj ohon. Slavili jsme obrovský neúspěch, neboť na mnou sjednané kulturákové turné v perimetru 20km kolem Ostravy chodili v průměru tři diváci, přičemž minimálně dva jsme si pro jistotu vozili sebou. Za dvacet tisíc jsem nechal natočit videoklip od jednoho extremně netalentovaného režiséra, který ale slíbil, že ho dostane do Esa, což se samozřejmě nestalo. To ovšem stačilo, abych si začal budovat kariéru megaúspěšného producenta, tedy alespoň u nás na vsi.

Krom čagobelo Esa běžela na čété stejně cinknutá hitparáda Medúza, tu moderoval týpek, nad kterým jsem často a rád masturboval. Rohodl jsem se stůj co stůj s ním spolupracovat. Sehnal si číslo a představil se jako úspěšnej manažer skoro až z Izraele. Jo Richard, to bylo něco....

KONEC ČTVRTÉ KAPITOLY
 

Samyj chuj / třetí kapitola

23. ledna 2018 v 9:58 | Peter Komjati
Samyj chuj / třetí kapitola

Aktovka o celoživotním dějství

Všichni fičeli na Technotroniku, já miloval NKOTB, Backstreet Boys a East 17 a studoval stavební prumyslovku v Ostravě, jelikož my poněmčení Šlonzáci jsme byli buď zedníci nebo uklízečky a jen ti lepší z nás studovali v Ostravě stavební prumyslovku nebo byli uklízečky. Nicméně pozoroval jsem, že nebezpečný svět za Odrou je fak ale fakt divnej. Například jsem v životě neviděl tolik soukromých podnikatelů jako v Ostravě.

Skončilo dětství a Ostrava byla tak temná. Mnoho mladých odlétalo do Ameriky za štěstím, prací na stavbách a sluncem pro duši. Nešlo vydržet a letěl jsem za sluncem také, ale na opačnou stranu.

"Hevenu shalom alechem
hevenu shalom alechem
hevenu shalom, shalom
Shalom alechem"

Izrael je země zaslíbená, ovšem ne pro mne, mladého gentlemana, sečtělého sbírkou cestopisů, obdivujícího Brysona a vzrušeného z Garlandových postav. O polovinu peněz jsem přišel už v taxíku z letiště do centra Tel Avivu.
No a ten hostel! Jmenoval se Momo's, překřtil jsem si ho na Pomoc. Recepční podezřelejší než taxikář z Prahy a lidi divnější než doma. Zalezl jsem do plesnivé cimřičky s prašivou postelí a oknem do beznaděje. Plakal jsem, nadával a slíbil si, že vydržím do rána a půjdu na Frishman Street, kde je náborové středisko do kibuců a dožiju jako dobrovolný kibucník.

Za dveřmi, chodbou Pomoci zazněla slovenština.

"Joj, bratia Slováci. Jánošikovia moji milovaný."

Národ žinčice a borovičky. A tak jsem ráno nešel do Frishman Street, jelikož mne ten samej taxikář, co očividně kamarádil s recepčním, odvezl za zbytek peněz do Weizman Street, kde je Sourasky Medical Center a tam jsem byl na emergency napojen na hadičky. Fakt ale fakt jsem si byl jistej, že umírám na malárii, ebolu nebo podobnou sviňi.

"Oj, mamo moja, kakyj chuj ňa hnal to takej řiti." Kéž by chuděra věděla, kde a jak jsem druhý den bez rodičů skončil.

Probuzen po dobrém spánku a opici, vyrval si hadičky a šel hledat někoho, kdo by mne propustil. V propouštěcí zprávě stálo, že jsem v podstatě dehydratovanej debil s vysokou koncentrací alkoholu a úžehem. Čili konečně jsem mohl alespoň s čistým srdcem na Frishman Street.

KONEC TŘETÍ KAPITOLY

Samyj chuj / druhá kapitola

22. ledna 2018 v 20:46 | Peter Komjati
Samyj chuj / druhá kapitola

Aktovka o celoživotním dějství


Osmdesátá léta byla úplně nejlepší, která jsme tu my za komančů měli. Měli jsme céčka, trička se Sandokanem, magneťáky a kazety. To byla velká rebelie, jelikož jsme na protest vůči Kájovi poslouchali Míšu Davida a to NONSTOP. Ovšem ti lepší z nás měli bony. Kdo měl bony, měl tričko se Sandrou, vólkmena, poslouchal Šeryšerylejdy a hlavně měl finanční klid.

Báječná léta, že ano, soudruhu Kevine?

Jó, byla to báječná socialistická léta. Poprvé v životě jsem viděl video, a to v katalogu Neckermann, který přivezla z Rajchu bonová babička spolužáka. Ten katalog pak až do revoluce koloval celou vsí. Všechny ženský z něj měly střih a z toho střihu šaty, co šila švadlena z komunálu.

Největší událostí byla barevná televize, jelikož naši se kvůli ní šíleně ale šíleně zadlužili u Multiservisu a ta kurva byla tak poruchová, že když zrovna fungovala, tak jsme si toho strašně moc považovali. Sex, mobily ani Facebook neexistovali a to bylo stěští, protože my mladí jsme měli spoustu sexu a jednou i s někým.

A pak to přišlo: "Ať mír dál zůstává s touto krajinou".

My na vsi jsme tehdy nechápali vo co gou. Mysleli jsme si, že nás poněmčené Šlonzáky připojí k západnímu Německu a jelikož rodiče komanče fakt ale fakt neradi, těšili jsme se, že jsme konečně na Západě a do roka si koupíme Mercedesa. No, trochu jsme se spletli.

Já ale tak šťastnej nebyl, jelikož mi došlo, že si nesplním dětskej sen.

Učitelka: "Čím chceš být v dospělosti?"
Já: "Souško učitelko, jako dospělej chci emigrovat do západního Německa"

No, to si pak rodiče na třídních schůzkách řádně vyžrali.

Devadesátá léta byla úplně nejlepší, která jsme tu my za demokracie měli. Komanči sice stále zůstali u moci, ale už jsme jim tak nesměli říkat, protože si říkali soukromí podnikatelé a naštvat si soukromého podnikatele bylo snad ještě horší, než nasrat komanče.

Mercedesa jsme sice neměli, poněvadž naši už byli staří a nebyli komanči, sorry jako, soukromí podnikatelé, ale z Rajchu jsme si dovezli fritovací hrnec De Luxe a to vám tedy bylo něco. Fritovali jsme jak o život a to včetně snídaní. Jo a koupili jsme si satelit a místo burzy jsme se ještě hnusněji oblékali v buticích. Byli jsme prostě celí západní jak cip.

KONEC DRUHÉ KAPITOLY
 


Samyj chuj / první kapitola

22. ledna 2018 v 13:15 | Peter Komjati
Samyj chuj

Aktovka o celoživotním dějství

Představte si, že jste v prdeli. Neobyčejné prdeli, megazadnici, až v řiti. Tam hluboko je taková tma, že nevidíte nic. Žádné světlo na konci tunelu.

Jeden je starej, druhej tlustej, třetí chudej, čtvrtej od narození fakt ale fakt blbej, šestej osamělej a sedmej úplně nejhorší ve svém oboru. No a tihle všichni to jste jako vy v jedné osobě. A to máte ještě štěstí, že nebydlíte v Ostravě, jelikož to by vás už vážně jeblo. Bydlíte si v Brně, což je úplně nejlepší město na světě. Máme tu Bolka, šaliny, šuliny a Vídeň, kde chceme opravdu všichni bydlet.

Důležité je umět se blbě narodit. Naštěstí ne v Praze, protože tu my jak v Ostravě tak Brně neradi, a to až tak neradi, že kdybychom nechtěli žít ve Vídni, tak bychom byli bývali rádi bydleli i v Praze, jelikož my v Česku si to rádi děláme těžký.

Narodit se za komančů ale bylo vážně super. Až na to, že to stálo za úplný hovno, poněvadž ten komunismus skončil a nikdo tu už nikdy nevěděl, co s tím.

"Sajuz něrušimyj, respublik svabodnych, spladila navěki vělikaja Rus."

Maminka byla Maďarka z Užhorodu. Byla překrásná, což jsem po ní nezdědil, a jako všechny slečny z Užhorodu se chtěla vdát na socialistický západ.

Učitělnica: "Děvočka, što ty chatiš od žizni?"
Maminka: "Taváriš učitělnica, ja od žizni chaču muža! Muža iz Čechoslovakii."
Učitělnica: "No, skaži pačimu?"
Maminka: "Patamu, što v Čechoslovackoj sacialističeskoj respublike nět takych chujov, kak v Savjetsom sajuze."

No a tak se maminka vdala do Československa, čehož pak celý život litovala, jelikož prý v celém Rusku neviděla "takych chujov kak v Čechoslovakii".

Maminka byla moc hodná. Měla mne v pozdním věku, byl jsem jedináček a ta odporná doktorka v porodnici před ní řekla: "Ta Ruska porod nepřežije". A moje maďarská maminka z Užhorodu ten porod přežila a přežila i tatínka, to byl poněmčenej Šlonzák z Ostravska, což je úplný psycho, pokud ovšem nejste z Prahy. Tatínek dlouho řídil vlak, pak dlouho pil a nakonec dlouze umíral, jelikož ten Parkinson je fakt děsná svině.

Když jsem zlobil, byl jsem celej tatínkovic rodina a když jsem byl hodnej, celá maminka. Většinou jsem byl ale stejně celá maminka, jelikož na tom Ostravsku jsme byli jinačí a když je někdo jinakej, tak se to neodpouští.
Že jsem ještě jinačejší, jsem zjistil, když jsem místo Nanynek začal pokukovat po Pepíčcích, což se neodpouští ještě víc.

Dnes už je to jedno, jelikož už jsem tak starej, že raději opět Nanynky, i když bez sexu, protože Pepíčci... ..."vot etot samyj chuj".


KONEC PRVNÍ KAPITOLY

Kam dál